Skip Navigation LinksÚvod > Články > Radost

Radost

Zdravím vás všechny ve sluníčkem provoněném létě.

I letní čas nám může přinést mnoho zajímavého. Nechci teď psát o tom, co je zase špatně, nebo jak se můžeme cítit nedobře. Myslím, že každý z nás si na nějaké úrovni tlaků, kterými prochází, všiml. Toto léto je stejné a zároveň specifické. Již od půlky června se hodně otevírají témata, která jsou spojená s dětmi. A to jak s našimi žijícími dětmi, tak naším dětstvím nebo dětmi, které žijí přímo v nás. Zároveň je dobrý čas na uvolňování a napojování na naši „pradávnou“ sílu. Hodně se lidem otevírají témata spojená s jejich hlubokou podstatou bytí.

Co pro sebe můžete v tomto letním čase udělat? Stěžejním slovem v této době je Radost. Radost je kvalita, která je naprosto přirozená, spontánní a jenom těžko se dá naučit. Je přímo naší součástí. Bohužel, velice lehce a rychle se dá potlačit nebo zadupat do země. To je realita, kterou většina z nás v nějaké fázi našeho života, zejména v dětství, prošla. A je vcelku jedno jestli se o to v dobré víře zasloužili rodiče, sourozenci, spolužáci, kamarádi, učitelé, vychovatelé nebo my sami. Ano, i tak můžeme být šikovní, že si zakážeme radovat se, jenom abychom byli přijatelní a hodni lásky. Výhodou dospělosti je, že se na řadu bolestí a potlačení můžeme s odstupem podívat a uzdravit je. A to můžete dělat i nyní.

V létě bude důležitá aktivita a to zejména fyzická. Řada z vás si možná řekne, celý den jsem na nohou, tak si chci o dovolené odpočinout. To je v pořádku, už jen to, že jedete na dovolenou, je hodně osvěžující. Ono vás na ní z postele už něco vytáhne :o). Zkuste věnovat jeden celý den jenom „dětské radosti“. Máte-li děti, jděte na jejich úroveň a prožívejte hry s nimi, jako by jste byly jedni z nich. Najednou vám nebude 20,30,40 let…. ale 2,3,4…roky. Možná budete vypadat jako blázni, možná bude mít příbuzenstvo nebo nejbližší okolí strach o vaše duševní zdraví, ale to je úplně jedno. Ona je tato činnost celkem hezky nakažlivá a možná soused, který si na zahradě poklepe na hlavu, si doma za zavřenými dveřmi poskočí a zavýská. Nemáte-li děti, vzpomeňte si na místa, kam jste jako děti rádi chodili nebo jezdili, co vás opravdu naplňovalo a dělalo vám radost. A jeďte tam, zkuste činnosti znovu, přestože jste je 20 let nedělali. Když něco pokazíte, nic se neděje, pochvalte se za to, že jste to alespoň zkusili. Nebo si sedněte na kraj dětského hřiště a pozorujte děti. Jejich spontánnost, radost, rychlost, přítomnost, syrovost, upřímnost, ale i prožívání bolesti, bojovnost, dravost, soudržnost, ochotu se za sebe postavit, touhu něco nového se naučit, naprosté zabrání se do přesívání písku, důmyslnost při stavbě domečků v lese, bunkrů…Jak jsou pozorní, všímaví a důmyslní. Jakou energii, odhodlání, lehkost a laskavost dávají do každého kroku. A s jakou neúnavností se znovu a znovu pouští do dalšího díla, když se to první nepovedlo. Takový jsme byli a jsme my všichni. Jen jsme spoustu těchto schopností časem zasunuli, zapomněli, vypustili a ztratili se v zajetých kolejích s názvem „životní realita dospělých“. Kdo je vlastně dospělí? Ty miliony dětí v přerostlých tělech, kteří prodávají v obchodě, řídí auta a podniky, nakupují, vyrábějí,…. Podle čeho vlastně poznáme dospělost? Podle občanky? Někdy mám pocit, že nejdospělejší jsme byli právě v dětství.

Dětství to tajemné slovo opředeno mnoha přívlastky – krásné, smutné, dlouhé, krátké, něco co neznám, nepamatuji si, na to radši nevzpomínat… Každopádně je to něco, co máme každý v sobě. Je to naše důležitá a nedílná součást. Jak se o ní postaráme, co s ní uděláme? To je jen a jen na nás. Můžeme jí nechat zapadat prachem a věřit, že když nebudeme vzpomínat, tak to nebude bolet. Nebo mu dát třeba jen na jeden jediný den prostor. Vybavil se mi název jedné velmi dobré knihy „to nejdůležitější na první místo“.

Já jsem se rozhodla dát mu prostor a místo. A když to nejde celý den v kuse, vědomě si ho užívám v průběhu dnů v nějakém časovém úseku. Je krásné cítit tu lehkost, bezstarostnost, pohodu, sílu a pocit, že je možné naprosto všechno. Prostor, který nezná čas, hranice ani omezení. Pocit, který tak intenzivně hřeje u srdce, že máte pocit, že i ten nejsilnější ledovec musí roztát. Dopřejme všem svým dětem, malým, velkým, vnitřním… zažívat co nejdéle tento hřejivý pocit. Je to jako oheň v zimě, jako světlo ve tmě.

Přeji vám všem krásné léto. Mnoho Lásky, Hravosti a Tepla se svými dětmi. Možná nás naučí, jak být dospělými a přitom žít.

S láskou

Romana

© 2010 - 2016 Romana Milotová
Kontaktní formulář | Kontakt | Mapa serveru | romana(at)vykrocenidozivota.cz