Skip Navigation Links

Reference

Asociační technika

1.11.2010

Druhým rokem se živím jako samostatně výdělečná osoba. Ráda bych pracovala více, ale nedařilo se mi své služby rozšířit. Vím, že svou prací pomáhám, mám i kladnou odezvu od klientů, ale stále mě provázel pocit, že o mé služby není nijak zvlášť zájem. Respektive, že se míjím s těmi, kteří by mě potřebovali. Požádala jsem Romanu o pomoc, kde to ve mně vázne. Už před její návštěvou mi došlo, že problém bude v tom, že jsem jako dítě byla vždy oceňovaná za to, co jsem dělala na povel – ne za to, co jsem udělala ze svého pocitu, z hloubky duše.

Romana přišla s tím, že budeme dělat asociační techniku. Nevěděla jsem, do čeho jdu – nicméně jsem jí důvěřovala. Nakonec z této metody vylezla kombinace konstelací, regresní terapie a kineziologie.

Udělaly jsme v obýváku prostor a Romana mi začala diktovat osoby a hesla, za které jsem na zem umisťovala – podle pocitu -drobné předměty, které máme doma jako dekoraci. Začaly jsme mnou a prací, pak přišli na řadu manžel se synem, rodiče a tcháňata, sourozenci. V průběhu procesu Romana navrhovala další hesla, za které jsem stavěla zástupce („mít to pod kontrolou“, život, smrt, Bůh, jistota, míjení, klienti, aktivita, peníze, životní cesta, ocenění, atd.) - byla toho plná podlaha. Romana si všímala postavení jednotlivých předmětů vůči mně, jejich tvar, materiál, barevnost, charakter – zkrátka co s čím souvisí... Pak jsme si postupně stouply na místo předmětu, který mě reprezentoval a sdělovaly si pocity.

Pak Romana vzala předmět za „mně“ a předmět z konstelace, kterou jsem na podlaze sestavila a vykazoval potřebu harmonizace. Stouply jsme si mezi ně, Romana mi vzala ruce a začal očistný a léčebný proces. Mám pocit, že můj pracovní problém, byl tím jednodušším. Romana mě upozornila, že jsem vedle mého syna postavila svou nenarozenou sestru. Jen jsem se nadechla pro vysvětlení, už tu byly slzy: „protože já jí chci, strašně se mi po ní stýská...“ Léčily jsme tedy vztah k mé nenarozené sestře, což byla zároveň dcera, o kterou jsem v minulém životě přišla. Smutek je to pořád veliký, ale dopřávám si čas na truchlení.

Pak jsem propouštěla dům, o který jsme s manželem usilovali, ale nakonec se nám nepodařilo ho koupit. Nesla jsem to hodně těžce, zvlášť, když jsem ho viděla a u něj jiné majitele. Přišla ke mně slova: „už nejsi můj“. Vypadá to, že jsem v něm už žila...

Fyzicky hodně silný odblok jsem zažila na oddělení se od potřeby Jistoty a „Mít to pod kontrolou“. Chyběla důvěra v Otce/v otce (že mě miluje, je rád, že mě má takovou jaká jsem a tak mě i oceňuje), místo toho jsem se opírala právě o Jistotu a „Mít to pod kontrolou“.

Když jsem se pak poklonila, že Jistotě děkuji, s tím, že už ji nepotřebuji a následně se postavila, okamžitě mě popadla závrať a pocit nestability. Zároveň jsem nemohla dýchat přes knedlík v krku... Potřebovala na usazení nové energie trochu času, napít se a zažít jiný tělesný pocit. Nechala jsem si v zádech Inspiraci v podobě velkého kamene – to mi hodně pomohlo.

Pak jsme si opět stoupli do středu vystavených předmětů a už nám bylo oběma dobře. Což bylo pro mě překvapující, když byly na svém původním místě! S předměty jsem pak začala hýbat – jak jsem to nově cítila. Místo malé keramické misky se zbytkem ohořelé bílé šalvěje, která zastupovala klienty, mi Romana dosadila velký tác s vlašskými ořechy, který našla v kuchyni (to budou ty zakázky, které je třeba rozlousknout) :-))

Romana mi ještě doporučila afirmace (Jsem tu pro každého, kdo mě potřebuje!, aj.) a vytestovala dávkování koloidního zlata na posílení a srovnání emočního stavu.

Zbytek dne jsem byla hodně fyzicky vyčerpaná, nohy se mi klepaly a tak nějak jsem se cítila mimo sebe.

Ještě tak týden nato se moje tělo bouřilo a mělo problém se s novými energiemi vyrovnat... Nejdřív jsem začala mimo cyklus krvácet, přidal se zánět močového měchýře a problémy se žlučníkem. Romana mi přidala afirmaci: Prožívat život radostně je bezpečné, jako matka jsem v pořádku. Pomalu jsem se srovnala a pak najednou – při loupání brambor - se mi rozsvítilo, v čem se cítím jinak, kde a proč má bytost hledala únik.

Najednou jsem měla neuvěřitelnou potřebu žluté barvy (kterou jsem předtím nemohla vzít na milost). Obrazy z místa, kde stojí dům, se kterým jsem se rozloučila a propustila ho, mi najednou začaly iritovat. Šly okamžitě pryč, místo nich přibyly žluté mandaly. Uvědomila jsem si, že toho mám na práci hodně a potřebují mě i jiní – nejen moji zákazníci. Ráno nevstávám s pocitem a strachem, co by mělo být a co když to nebude, ale s otázkou, co je právě teď potřeba?

Cítím se, jako bych přistála na Zemi, nad kterou jsem se dříve nadnášela, protože bylo pro mě těžké a bolestné na ní stát.

Romčo, ještě jednou děkuji

Sofie, Mariánské lázně

© 2010 - 2016 Romana Milotová
Kontaktní formulář | Kontakt | Mapa serveru | romana(at)vykrocenidozivota.cz